Jiná, než ostatní

Jsem zlá, protože nevidím důvod, proč být hodná. Ne všichni lidé jsou hodni vaší vřelosti.

Upřímnost, tu jsem vždy rozdávala, i když někdy opravdu moc bolela. Víte co? Bylo mi to naprosto jedno. Já sama jsem si bolest okusila, tak proč je tedy o tuto zkušenost okrádat. Ať si zkusí, kolik bolesti může způsobit lidská neohrabanost, podezíravost, pošetilost, závist. Jak moc ublíží nedodržený slib. Nedávejte své sliby pokud je nedokážete splnit. Protože když nedodržíte slovo, nejste hodni jakékoliv lidské shovívavosti.
A já jsem ten poslední člověk, který jí rozdává. Pochopena dnešním systémem. Obeznámena. ,,Nikomu nevěř. Kamarádi neexistují, jsou jen lidé se kterýma si rozumíš.'' řekl jednou moc chytrý člověk. Dříve jsem tyto věty nechápala. Už chápu. Ten člověk byl můj táta. Vždy jsem si ho vážila a vždy budu. Přes vše. To díky němu jsem taková, jaká jsem. Nezlomím se, už víckrát ne. Nenechám se ani okecávat přihlouplými kecy.
Já jsem Sarah Klimešová a ta bude o svojí důstojnost bojovat do posledního dechu. Ne jako všichni ostatní, kteří by pro blbý ''šuk'' udělali první poslední. Já tedy ne. Svoje city najevo nedávám a jsem chladná. Ano, jen se smějte, ale až budete tam dole já budu nahoře. Budete jen zírat s otevřenou pusou. ,,Jak to asi udělala? Jak to vše ustála?'' Otázky na denním pořádku. Zdám se bezcitná? Tak to je přesně to o co mi celou dobu šlo. Vypadám zle nebo hloupě? Vypadám snad jako blbá patnáctiletá holka? Super, protože o to mi přece celou dobu šlo. Podceňujte si mě dál, Jsem vlastně i docela ráda, protože až přijde čas budete se jen moct dívat. Mně nikdo nebude poroučet a říkat co je dobré a co špatné, dělat věci za mými zády, už ně. Jsem tu jen já. Nikdo jiný tu nezbyl a nezbude.